Únor 2016

Už to bude rok

25. února 2016 v 19:41 | Miss X
Ahoj všichni online čtenáři i nečtenáři,
už to bude rok (očividně) od založení tohoto blogu, který mě měl údajně vést ke správnému cíli. Dělám to tak vždy. Založím si blog, nadchnu se pro to, přemýšlím dnem i nocí o nových super článcích a všem možném a pravdou je, že ani né do měsíce mě to zase rychle přejde. Pak už se psaní na blog stává spíš každodenní povinností a to myslím není důvod proč si lidé blogy zakládají. Proto se vracím, o rok strarší a moudřejší, jen tak se vykecat, protože můžu.
Mé posednutí krásou je stále stejné, až na to, že teď už si nenadávám za to, že neplním vše jak mám a nenenávidím se za to že si dám čokoládu nebo jednu pitomou sušenku. Život je plný překážek a jestli těmi mými jsou sušenky tak prosím. Bud si je dám po snídani na chut a nebo taky může cely den hladovět a sežrat celý balíček večer že jo. Taky mi došlo, že nemá cenu trápit tělo 3 hodiny v posilovně, když stejně během měsíce, kdy toho necháte se vám vaše váha i kondička úplně vymkne z rukou. Prostě to nemá cenu. Nemá cenu nic, když to děláme přehnaně a vlastně ani nevíme co děláme, pokud to dává smysl. Tolik k mému posedlému hubnutí a honbou za lepší postavou. Pokud vám bude lépe, se svým zapíráním a dřením v posilovně se jako naschvál hned dostavila velká deprese a s ní huge JOJO efekt. Což je samozřejmě povzbudivé když se pul roku a něco snažíte a nakonec za pár týdnů vypadáte jako byste si ten půlrok tak max. váleli šunky na gauči s chipsama a colou.
K mojí posedlosti krásou co se týče jiných částí mého těla.. Nedokážu si připadat krásná, když jsem tlustá:D I obličej pak nevypadá hezky a když se chci hezky oblékat, stejně z obchodu vždycky přijdu buď se slzami v očích a nebo nakvašená protože ve všem vypadám jak Gloorie z Madagascaru. Ale co naplat. Vlasy mám nemožné, nehty se mi nechtějí lakovat a má pleť není zrovna nejčistší že ano. Můj každodenní stres mi na kráse moc nepřidal za uplnynulé měsíce.
No se stane když jste pomalu dospělí a všichni na vás tlačí s maturitou a výběrem svého životního poslání a blablabla blablabla... Já sakra ani nevím co si dát na snídani a mám vědět co chci dělat celý život. Pff.
Jen doufám, že to konečně skončí, protože už mám docela dost toho, jak nemám vůbec čas na sebe. (když nepočítám ten čas, který bych měla trávit učením, ale rozhodnu se dostat za pět a místo toho ležím ve vaně s knížkou). Věřím, že to zvládnu:D Jsem pilná studentka.
JInak jsem začala zkoušet stále nové recepty a musím říct, že mě to nehorázně baví. Cítím se jako v prostřenu a pokaždé, když něco uvařím tak se jako malá holčička ptám své úžasné maminky "a kolik bys mi dala bodů?" NIkdy jsem od ní nedostala méně než 9. Hah! Lichotnice. Každopádně.. můj nový koníček. Možná si pár receptů přidám i tady aby to vypadalo, že jsem úplně nezanevřela na svůj stopadesátýpátý blog. to by bylo neslušné.
Nicméně! Mějte se všichni krásně, zvládejte maturity, pžijímačky, zápočty a tak dále, protože očividně, ten život o ničem jiným není!